V hlavní roli klarinet: výjimečný komorní koncert v Tereziánském sále

V úterý 22. září 2026 od 19.00 se Tereziánský sál břevnovského kláštera stane místem setkání čtyř výrazných osobností české hudební scény. Klarinetista Irvin Venyš, houslistka Iva Kramperová, violistka Kristina Fialová a violoncellistka Hana Baboráková představí program věnovaný hudbě Františka Vincence Kramáře, Bernharda Henrika Crusella a Gideona Kleina.

Koncert nazvaný V hlavní roli klarinet otevře další kapitolu celoročního cyklu Břevnovská hudební setkání. Návštěvníky čeká komorní večer, v němž se přirozeně propojí jasný a pohyblivý hlas klarinetu s houslemi, violou a violoncellem. Dramaturgie postaví vedle sebe klasicistní eleganci, virtuozitu a hudbu 20. století, která v sobě nese nejen uměleckou sílu, ale také silný lidský příběh.

Koncert začne v 19.00, vstup do sálu bude umožněn od 18.30. Vstupné je 200 až 300 Kč. Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji prostřednictvím sítě GoOut.

Koupit vstupenky na koncert V hlavní roli klarinet

Základní informace o koncertu

• Název: V hlavní roli klarinet
• Datum: úterý 22. září 2026
• Začátek: 19.00
• Otevření sálu: 18.30
• Místo: Tereziánský sál, břevnovský klášter
• Adresa: Markétská 1/28, Praha 6–Břevnov
• Vstupné: 200–300 Kč
• Účinkují: Irvin Venyš, Iva Kramperová, Kristina Fialová a Hana Baboráková
• Program: František Vincenc Kramář, Bernhard Henrik Crusell a Gideon Klein
• Koncertní cyklus: Břevnovská hudební setkání 2026

Aktuální stav prodeje a dostupnost jednotlivých cenových kategorií zjistíte přímo na stránce koncertu V hlavní roli klarinet na GoOut. Doporučujeme vstupenky zakoupit předem. Tereziánský sál nabízí blízký kontakt s interprety a právě komorní atmosféra patří k jeho největším přednostem, kapacita je však přirozeně omezená.

Večer, v němž klarinet vede rozhovor se smyčci

Název koncertu napovídá, který nástroj tentokrát vystoupí do popředí. Klarinet se však nestane osamělým sólistou stojícím proti ostatním. V komorní hudbě nevzniká skutečný zážitek soupeřením, ale pozorným nasloucháním. Klarinet může v jedné chvíli zaznít jako zpěvný hlas, v další převzít rytmickou iniciativu, rozjasnit zvuk celého souboru nebo se naopak ponořit do temnější polohy, v níž se přiblíží barvě violy a violoncella.

Housle, viola a violoncello vytvářejí přirozeně propojenou smyčcovou rodinu. Každý z těchto nástrojů má vlastní rozsah, charakter a způsob, jakým nese melodii nebo doprovází ostatní. Klarinet do tohoto prostředí vstupuje s jiným způsobem tvoření tónu a s mimořádně širokou barevnou škálou. Právě rozdíl mezi dechem a smyčcem umožňuje vzniknout dialogu, který může být hravý, slavnostní, naléhavý i hluboce niterný.

Dramaturgie koncertu propojuje skladatele z různých dob a různých kulturních prostředí. František Vincenc Kramář a Bernhard Henrik Crusell náležejí ke generacím, které pomáhaly utvářet klasický a raně romantický repertoár pro dechové nástroje. Gideon Klein vstupuje do programu jako autor 20. století s osobitou hudební řečí a tragicky krátkým životem. Výsledkem není učebnicový přehled hudebních dějin, ale živý kontrast tří světů, které spojuje cit pro komorní obsazení, barvu jednotlivých nástrojů a intenzivní hudební komunikaci.

Pro posluchače to znamená možnost vnímat klarinet z několika stran. Není pouze nositelem líbivé melodie ani efektním nástrojem pro rychlé běhy. Dokáže se stát partnerem smyčců, propojit různé hlasové vrstvy, reagovat na drobnou změnu dynamiky a vytvořit dojem, že hudební fráze skutečně dýchá. V akustice Tereziánského sálu mají takové detaily šanci zaznít bez zbytečné vzdálenosti mezi pódiem a publikem.

Kdo na koncertě vystoupí

Program spojuje čtyři interprety, jejichž zkušenosti sahají od sólového vystupování přes komorní hudbu až po pedagogickou činnost. Každý z nich přináší do společného večera jiný typ hudební energie. Hlavní hlas klarinetu převezme Irvin Venyš, smyčcové obsazení vytvoří Iva Kramperová, Kristina Fialová a Hana Baboráková.

Irvin Venyš – klarinet

Irvin Venyš patří k výrazným českým klarinetistům své generace. Studium na brněnské konzervatoři dokončil v roce 2000 pod vedením Břetislava Winklera. Následně pokračoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde v roce 2007 získal magisterský titul ve třídách Jiřího Hlaváče a Vlastimila Mareše.

Jeho interpretační profil je spojen se sólovým i komorním repertoárem. Právě komorní hudba vyžaduje schopnost rychle reagovat na ostatní hráče, citlivě měnit barvu tónu a vnímat hudební celek, i když nástroj na určitou dobu převezme hlavní roli. Klarinet nabízí interpretovi velký prostor: dokáže znít jemně a téměř beztížně, ale také plně, temně a dramaticky. Venyšova zkušenost umožňuje tyto polohy využít ve prospěch struktury skladby, nikoli jen jako samoúčelnou ukázku techniky.

V programu 22. září bude právě klarinet spojovacím prvkem mezi klasicistní elegancí Kramářovy a Crusellovy hudby a odlišnou výrazovou intenzitou hudebního světa Gideona Kleina. Posluchači mohou sledovat práci s dechem, artikulací a barvou tónu z bezprostřední blízkosti. V komorním sále se navíc neztrácejí jemné přechody, které by ve velkém koncertním prostoru mohly působit méně nápadně.

Iva Kramperová – housle

Iva Kramperová je česká houslistka a pedagožka. Absolvovala Konzervatoř Pardubice a následně Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze. Svou interpretační zkušenost rozvíjela také na mistrovských kurzech Václava Hudečka v Luhačovicích a Régise Pasquiera ve Francii.

Housle v komorním souboru často přebírají melodickou iniciativu, jejich úloha je však mnohem pestřejší. Mohou vytvořit světelnou protiváhu klarinetu, vést s ním rovnocenný dialog nebo se propojit s violou a violoncellem do jednotné smyčcové vrstvy. Zkušenost interpretky i pedagožky se v takovém obsazení uplatňuje v přesnosti, schopnosti naslouchat a v promyšleném vedení hudební fráze.

V programu složeném z hudby tří odlišných autorů budou housle pomáhat měnit charakter celého zvukového obrazu. V klasicistně založené hudbě mohou zdůraznit lehkost, proporci a taneční pohyb, zatímco ve skladbě 20. století se mohou stát nositelem ostřejšího napětí, ztišené výpovědi nebo výrazného rytmického gesta.

Kristina Fialová – viola

Kristina Fialová je česká sólová violistka, jejíž kariéra zahrnuje spolupráci s českými i zahraničními orchestry, sólové recitály, komorní projekty i nahrávací činnost. V roce 2013 se stala absolutní vítězkou Mezinárodní soutěže Michala Spisaka v polských Katovicích. Následovala vystoupení na evropských pódiích, mimo jiné debut v curyšské Tonhalle a samostatný recitál na festivalu Pražské jaro v roce 2015.

Je laureátkou více mezinárodních soutěží a její diskografie zahrnuje nahrávky vydané českými i zahraničními vydavatelstvími. Vedle koncertní činnosti se věnuje mistrovským kurzům. Hraje na italský nástroj Carlo Antonio Testore z roku 1745, jehož temnější a vrstevnatá barva dobře odpovídá charakteru violy.

Viola bývá neprávem vnímána pouze jako prostřední hlas mezi houslemi a violoncellem. Ve skutečnosti často rozhoduje o barevné soudržnosti souboru. Dokáže změkčit přechod mezi vysokou polohou houslí a hlubokým základem violoncella, ale také vystoupit do popředí s vlastním, nezaměnitelně zastřeným tónem. V kombinaci s klarinetem vznikají zvlášť působivé barevné shody, protože oba nástroje umějí pracovat s teplým středním rejstříkem.

Hana Baboráková – violoncello

Hana Baboráková je česká violoncellistka, komorní hráčka a členka souboru Baborák Ensemble. Studovala na Pražské konzervatoři, Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze a také na Hochschule für Musik v Mnichově. Její profesní dráha je spojena s komorní hudbou, v níž violoncello plní zároveň úlohu pevného základu i samostatného melodického hlasu.

Violoncello má mimořádnou schopnost přiblížit se barvě lidského hlasu. V nižších polohách poskytuje souboru oporu, v melodických pasážích však dokáže nést velmi osobní a zpěvnou výpověď. V kvartetním obsazení s klarinetem, houslemi a violou určuje hloubku zvukového prostoru a pomáhá ostatním nástrojům ukotvit harmonii i rytmus.

Pro Hanu Baborákovou nebude Tereziánský sál neznámým prostředím. V minulosti zde vystupovala také v rámci dalších komorních projektů. Znalost charakteru prostoru může být při práci s dynamikou a dozvukem praktickou výhodou. V sále s historickou výzdobou totiž není rozhodující pouze hlasitost, ale především schopnost nechat tón přirozeně doznívat a v pravou chvíli uvolnit místo ostatním hlasům.

Kdo byl František Vincenc Kramář

Jméno Františka Vincence Kramáře může českému publiku znít méně povědomě než jména Mozarta, Haydna nebo Beethovena. V evropském hudebním životě své doby však rozhodně nestál na okraji. František Vincenc Kramář, známý také pod německou podobou jména Franz Vinzenz Krommer, byl český skladatel, houslista a kapelník. Narodil se 27. listopadu 1759 v Kamenici u Jihlavy a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni.

Pocházel z prostředí, v němž se přirozeně setkávala česká a německá kulturní tradice. Hudební vzdělání získával mimo jiné u svého strýce Antonína Matyáše Kramáře, který působil jako varhaník v Tuřanech. Mladý Kramář se učil hře na housle a varhany a brzy získal praktickou zkušenost s chrámovou i světskou hudbou. Stejně jako řada dalších hudebníků z českých zemí později hledal profesní uplatnění v širším prostoru habsburské monarchie.

Jeho cesta vedla přes území dnešního Maďarska a Rakouska až do Vídně, která byla jedním z nejvýznamnějších hudebních center Evropy. Kramář zde postupně dosáhl významného postavení. Působil v císařských službách a stal se dvorním skladatelem a kapelníkem. Nešlo tedy o autora, jehož význam by byl objeven až dlouho po smrti. Byl respektovaným profesionálem, jehož skladby se hrály, opisovaly a vydávaly v době, kdy ve Vídni působili také nejvýraznější představitelé klasicismu a nastupujícího romantismu.

Kramářova hudba vyrůstá z klasicistního smyslu pro jasnou formu, vyváženost a srozumitelnou stavbu. Není však pouhou nápodobou slavnějších současníků. Jeho dílo prozrazuje mimořádný cit pro zvuk dechových nástrojů a pro jejich spojení se smyčci. Dokázal psát hudbu, která je technicky náročná, ale přitom neztrácí přirozenost, melodickou přitažlivost a přehlednou architekturu.

Zvláštní místo v jeho tvorbě zaujímá hudba pro klarinet a další dechové nástroje. Kramář dobře rozuměl jejich možnostem a nesnažil se pouze převést houslový způsob hry do jiné nástrojové řeči. Využíval kontrast mezi rejstříky, pohyblivost klarinetu, schopnost dlouhého kantilénového tónu i virtuózní artikulaci. Proto jeho klarinetové koncerty a komorní skladby zůstávají součástí repertoáru také dnes.

Když se řekne František Vincenc Kramář, je užitečné pamatovat na dvě podoby jeho jména. Česká podoba Kramář připomíná jeho původ, německá podoba Krommer zase prostředí, v němž velkou část života působil a v němž byla jeho hudba vydávána. Nejde o dva různé skladatele, ale o jednu osobnost, jejíž život překračoval dnešní jazykové a státní hranice.

Jeho generační blízkost k Beethovenovi někdy svádí k jednoduchému srovnávání. Kramář však neusiloval o stejný typ dramatického hudebního výrazu. Jeho síla spočívá jinde: v jistotě řemesla, v citlivém zacházení s nástroji, v energii komorního dialogu a v hudbě, která umí být elegantní, svěží i slavnostní. Poslech jeho tvorby proto není jen historickou povinností nebo návratem k zapomenutému jménu. Je to setkání s autorem, který znal možnosti klarinetu do pozoruhodné hloubky.

Pro české publikum má Kramářův příběh ještě jeden rozměr. Připomíná, že hudební kultura českých zemí nebyla uzavřeným místním jevem. Mnozí zde narození hudebníci působili v centrech evropského kulturního života a podíleli se na vytváření společného repertoáru. Kramářova kariéra ve Vídni je příkladem této přirozené kulturní výměny.

Koncert v břevnovském klášteře tak nabízí příležitost vrátit jeho jméno do živého povědomí. Nikoli prostřednictvím encyklopedického výkladu, ale způsobem, který je hudbě vlastní: skutečným provedením před publikem. V okamžiku, kdy se rozezní klarinet a smyčce, přestává být Kramář historickou položkou a znovu se stává současným autorem přítomným v konkrétním čase a prostoru.

Podrobnější životopisné informace o skladateli nabízí například hudební a kulturní obsah Českého rozhlasu. Zájemci o širší souvislosti mohou sledovat také program a další informace pořadatele Břevnovských hudebních setkání.

Bernhard Henrik Crusell: klarinetista, který psal pro vlastní nástroj

Bernhard Henrik Crusell se narodil v roce 1775 ve finském Uusikaupunki a zemřel v roce 1838 ve Stockholmu. Byl klarinetistou, skladatelem a překladatelem, jehož profesní život je úzce spojen se švédským hudebním prostředím. Patřil k významným klarinetovým virtuózům své doby a jako skladatel mohl vycházet z důvěrné znalosti nástroje.

To je důležitý rozdíl. Když pro klarinet píše jeho aktivní interpret, zná nejen rozsah a technické možnosti, ale také fyzickou logiku nástroje: kde se tón snadno rozezní, kde vyžaduje mimořádnou kontrolu dechu, jak se mění barva v různých polohách a které obraty mohou působit přirozeně, přestože jsou technicky náročné. Crusellova hudba proto často spojuje virtuozitu s přirozeným dechem melodie.

Jeho tvorba stojí na rozhraní klasicismu a raného romantismu. Formální jasnost a vyváženost se v ní potkávají s větší citovou otevřeností, zpěvností a důrazem na osobitý zvuk sólového nástroje. Klarinet zde není jen jedním z hlasů orchestru nebo komorního souboru. Dostává prostor ukázat svůj rozsah od lehkého, téměř konverzačního tónu po širokou melodickou linku.

Zařazení Crusella vedle Kramáře dává dramaturgický smysl. Oba autoři věnovali klarinetu výraznou pozornost, každý však přicházel z jiného prostředí a trochu jiné stylové situace. Posluchač tak může vnímat, jak se mění role nástroje a jak odlišně lze pracovat s podobnými technickými možnostmi. Není nutné znát hudební teorii. Stačí sledovat, kdy klarinet vede, kdy odpovídá, kdy se spojuje se smyčci a kdy se od jejich zvuku vědomě odděluje.

Gideon Klein: mimořádný talent a hudba, která přežila

Gideon Klein se narodil 6. prosince 1919 v Přerově do moravské židovské rodiny. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. Studoval klavír a později také kompozici, mimo jiné u Aloise Háby. Jeho další umělecký rozvoj však zásadně narušila nacistická perzekuce českých a moravských Židů.

Po uzavření českých vysokých škol a zavedení protižidovských omezení nemohl pokračovat v běžném studiu ani svobodně vystupovat pod vlastním jménem. Přesto komponoval a příležitostně koncertoval pod pseudonymem. Nabídku stipendia ke studiu v Londýně nemohl kvůli represivním opatřením využít.

V prosinci 1941 byl deportován do ghetta Terezín. I v nelidských podmínkách se stal významnou osobností tamního hudebního života. Jako klavírista, skladatel, pedagog a organizátor se podílel na kulturní činnosti, která pro vězně nebyla pouhou zábavou. Hudba zde představovala způsob uchování lidské důstojnosti, paměti a vnitřní svobody.

Kleinova tvorba z této doby dokládá mimořádnou uměleckou koncentraci. Pracoval s moderními kompozičními podněty, znal hudbu své doby a dokázal ji spojovat s inspirací českou a moravskou hudebností. Jeho díla nejsou cenná jen kvůli okolnostem svého vzniku. Obstojí jako osobité kompozice s promyšlenou strukturou, rytmickou silou a výrazovou hloubkou.

V říjnu 1944 byl deportován z Terezína do Osvětimi a následně do pracovního tábora Fürstengrube. Zahynul na konci války, pravděpodobně v lednu 1945, ve věku pouhých pětadvaceti let. Přes tragicky krátký život po sobě zanechal dílo, které se stalo součástí české i evropské hudební paměti.

Zařazení Gideona Kleina do programu vedle Kramáře a Crusella vytváří silný kontrast. Posluchač se přesouvá z vyváženého světa klasicismu a raného romantismu do hudební řeči 20. století, která zná napětí, zkratku i naléhavost. Tento přechod není samoúčelný. Ukazuje, že komorní hudba dokáže nést společenskou zkušenost a osobní svědectví, aniž by ztratila přesnost a krásu hudebního tvaru.

Informace o životě a tvorbě Gideona Kleina lze dále studovat například v odborném profilu Gideon Klein na portálu Music and the Holocaust. Jeho příběh připomíná, proč má smysl uvádět hudbu, jejíž hlas měl být umlčen. Každé nové provedení vrací tuto hudbu publiku a potvrzuje její místo v živé kultuře.

Jak poslouchat program Kramář, Crusell a Klein

Ke komornímu koncertu není potřeba přicházet s podrobnou znalostí skladeb. Poslech může být naopak nejzajímavější tehdy, když se člověk soustředí na několik jednoduchých otázek. Který nástroj právě přináší hlavní myšlenku? Kdo ji převezme? Zní klarinet jako sólista, nebo se stává součástí společné barvy? Jak se promění atmosféra, když melodie přejde z houslí do violoncella?

U Kramářovy hudby lze sledovat především jasnou stavbu, rovnováhu hlasů a energii hudebního pohybu. Jednotlivé motivy se často předávají mezi nástroji a vytvářejí dojem kultivovaného rozhovoru. Hudba může působit lehce, ale její přesvědčivé provedení vyžaduje velmi přesnou souhru a společné chápání tempa, artikulace i dynamiky.

Crusellův svět může zvýraznit zpěvnost klarinetu a přechod k raně romantickému výrazu. Vyplatí se vnímat práci s dechem. Dlouhá melodická fráze totiž není jen řadou tónů; má vlastní směr, napětí a uvolnění. Smyčce mohou podpořit harmonický základ, ale také vstupovat do dialogu a měnit výraz sólového hlasu.

U Gideona Kleina se posluchač může připravit na jiný typ koncentrace. Jeho hudba pracuje s ostřejšími kontrasty, rytmickou energií a modernější harmonií. Nemusí působit vzdáleně. Naopak: pokud se člověk nesnaží okamžitě všechno pojmenovat, může velmi přímo vnímat její napětí, křehkost, naléhavost a vnitřní řád.

Důležitou součástí zážitku je ticho. V komorní hudbě nejsou pauzy prázdným místem. Často oddělují myšlenky, nechávají doznít předchozí frázi nebo vytvářejí očekávání. Historický sál s přirozeným dozvukem tento rozměr podporuje. Posluchač slyší nejen samotný tón, ale také způsob, jakým v prostoru mizí.

Pokud přicházíte na koncert klasické hudby poprvé, není třeba obávat se žádných složitých pravidel. Stačí přijít včas, vypnout zvuk telefonu a věnovat hudbě pozornost. Potlesk obvykle následuje po skončení celé skladby, nikoli po každé jednotlivé větě. Pokud si nejste jistí, můžete se jednoduše řídit ostatními posluchači.

Klarinet: nástroj mnoha barev

Klarinet patří do rodiny dřevěných dechových nástrojů, přestože jeho dnešní tělo bývá nejčastěji vyrobeno z tvrdého dřeva a část mechanismu z kovu. Zvuk vzniká rozechvíváním jednoduchého plátku připevněného k hubičce. Zdánlivě jednoduchý princip dává vzniknout jednomu z nejpružnějších a barevně nejrozmanitějších hlasů klasické hudby.

Rozsah klarinetu lze vnímat jako několik odlišných zvukových světů. Nejnižší poloha bývá temná, zastřená a velmi osobitá. Střední rejstřík může znít měkce a zpěvně, vyšší polohy přinášejí jas, energii a schopnost prosadit se nad ostatními nástroji. Zkušený hráč mezi těmito oblastmi nepřechází mechanicky. Propojuje je tak, aby hudební fráze zůstala přirozená.

Klarinet se výrazně uplatnil v hudbě klasicismu, kdy se postupně zdokonalovala jeho konstrukce a skladatelé objevovali jeho možnosti. Později našel pevné místo v romantickém orchestru, komorní hudbě, opeře, dechových souborech i hudbě 20. a 21. století. Je důležitým hlasem jazzu, lidové hudby i různých současných žánrů.

V komorním obsazení se smyčci je atraktivní právě jeho odlišnost. Smyčcový tón lze plynule vést smyčcem, měnit jeho intenzitu a barvu. Klarinetista pracuje s proudem dechu, jazykem, plátkem a rezonancí celého nástroje. Když se oba způsoby tvoření tónu spojí, vzniká zvuk, který není pouhým součtem čtyř nástrojů.

Název V hlavní roli klarinet proto není jen marketingovou zkratkou. Vyzývá posluchače, aby sledoval jeden nástroj napříč různými stylovými obdobími a v různých vztazích k ostatním hlasům. Klarinet se může stát vypravěčem, komentátorem, partnerem i barevným mostem mezi houslemi, violou a violoncellem.

Tereziánský sál jako prostor pro komorní hudbu

Tereziánský sál patří k nejvýraznějším reprezentačním prostorům břevnovského kláštera. Nachází se v historické prelatuře a jeho architektura, fresková výzdoba i proporce vytvářejí prostředí, které přirozeně souzní s koncerty, slavnostními setkáními a kulturními událostmi.

Pro komorní hudbu je důležitá nejen krása sálu, ale především vztah mezi prostorem, interprety a publikem. Posluchači nejsou od hudebníků odděleni velkou vzdáleností. Mohou sledovat neverbální komunikaci mezi hráči, nádechy, předávání hudebních motivů i drobná gesta, jimiž soubor udržuje společné tempo a výraz.

Přirozená akustika historického sálu podporuje barevnost nástrojů, současně však vyžaduje citlivou práci s dynamikou. Komorní soubor musí reagovat na konkrétní dozvuk prostoru. Právě to dává každému živému provedení neopakovatelný charakter. Stejná skladba může v moderním studiu, velké koncertní síni a barokním sále působit odlišně, i když se nezmění jediná nota.

Tereziánský sál není izolovanou koncertní kulisou. Je součástí areálu, jehož historie sahá k založení břevnovského kláštera v roce 993. Současná barokní podoba kláštera vznikala v jiné době, ale navazuje na mnohem starší duchovní, kulturní a hospodářskou tradici. Více o vývoji areálu se můžete dozvědět na stránce historie břevnovského kláštera.

Koncertní večer tak propojuje několik vrstev času. Hudba Kramáře a Crusella připomíná období klasicismu a raného romantismu, Kleinova tvorba přináší zkušenost 20. století a samotné živé provedení patří přítomnosti. Historický prostor není muzeem, které by zůstávalo nehybné. Ožívá právě tehdy, když se v něm lidé setkávají, poslouchají, diskutují a vytvářejí nové vzpomínky.

Další informace o areálu, návštěvnických službách a kulturním programu najdete na hlavním webu břevnovského kláštera. Přehled dalších připravovaných akcí je průběžně zveřejňován v sekci Aktuality.

Břevnovská hudební setkání: tradice i nové hudební impulzy

Koncert se koná v rámci cyklu Břevnovská hudební setkání. Projekt založili v roce 2015 Regina a Ilja Šmídovi a postupně z něj vyrostl celoroční cyklus koncertů. Program přivádí do břevnovského kláštera a dalších břevnovských prostor etablované interprety i nastupující hudebníky, propojuje různé generace a vedle známého repertoáru dává prostor méně uváděným autorům nebo novým skladbám.

Smyslem podobného cyklu není pouze zaplnit kalendář jednotlivými koncerty. Dlouhodobý program vytváří vztah mezi místem, interprety a publikem. Návštěvníci se mohou vracet, sledovat rozdílné dramaturgické přístupy a postupně poznávat, jak rozmanitá může být komorní hudba. Prostor přestává být anonymní adresou a stává se součástí kulturního zážitku.

Břevnovská hudební setkání spolupracují s předními umělci, Pražskou konzervatoří, Hudební a taneční fakultou Akademie múzických umění i zahraničními interprety. Projekt tím propojuje profesionální koncertní praxi s pedagogickým a rozvojovým rozměrem. Zároveň podporuje vznik nových děl napsaných pro konkrétní příležitosti a interprety.

Program V hlavní roli klarinet do této koncepce dobře zapadá. Přivádí čtyři zkušené hudební osobnosti, připomíná českého skladatele evropského významu, staví jej do dialogu se severským klarinetistou a skladatelem Crusellem a zároveň otevírá závažné téma prostřednictvím hudby Gideona Kleina. Je to dramaturgie, která může oslovit znalce i návštěvníky, kteří na komorní koncert přicházejí bez předchozí zkušenosti.

Kompletní program cyklu a informace o dalších koncertech jsou dostupné na webu Břevnovských hudebních setkání. Koncert je uveden také v kulturním přehledu ČT art.

Proč si koncert nenechat ujít

Prvním důvodem je samotné obsazení. Klarinet, housle, viola a violoncello vytvářejí zvukově bohatou sestavu, v níž má každý nástroj vlastní identitu. Posluchač může snadno sledovat jednotlivé hlasy, zároveň však vnímat, jak se spojují do společného celku.

Druhým důvodem jsou účinkující. Nejde o náhodně sestavenou skupinu hráčů, ale o interprety se zkušeností ze sólových vystoupení, komorních souborů, mezinárodních pódií, nahrávání i pedagogické práce. Takové spojení dává programu technickou jistotu a zároveň prostor pro skutečný hudební dialog.

Třetím důvodem je dramaturgie. Kramář, Crusell a Klein představují rozdílné kulturní i historické perspektivy. Publikum uslyší hudbu spojenou s vrcholným klasicismem, raným romantismem a moderní zkušeností 20. století. Kontrast pomáhá vnímat charakter jednotlivých skladeb mnohem ostřeji než program sestavený pouze z jednoho stylového období.

Čtvrtým důvodem je prostor. Tereziánský sál nabízí blízkost, historický kontext a akustiku vhodnou pro detail komorní hry. Koncert zde není zvukovou produkcí zasazenou do neutrálního prostředí. Architektura, výzdoba, světlo a atmosféra areálu vstupují do celkového zážitku, aniž by odváděly pozornost od hudby.

Pátým důvodem je příležitost poznat Františka Vincence Kramáře. Jeho jméno si zaslouží širší povědomí. Patřil k úspěšným skladatelům spojeným s vídeňským hudebním životem, byl respektovaným kapelníkem a zanechal rozsáhlé dílo. Jeho hudba pro dechové nástroje ukazuje, že česká hudební stopa v Evropě byla výrazná dávno před vznikem moderního českého státu.

A konečně je tu prostý důvod: živá hudba vzniká jen jednou. Nahrávku lze zastavit, zopakovat nebo poslouchat při jiné činnosti. Koncert vyžaduje společný čas interpretů a publika. Každý nádech, každá reakce na akustiku i každé ticho jsou součástí neopakovatelné situace. Právě tato křehkost dává živému provedení hodnotu.

Co se odehrává mezi hudebníky během komorního koncertu

Komorní soubor obvykle nemá dirigenta, který by z jednoho místa určoval tempo, nástupy a celkovou podobu provedení. Odpovědnost je rozdělena mezi samotné interprety. Musí společně vytvořit představu o skladbě a během koncertu si neustále předávat drobné signály. Část z nich je viditelná: pohled, pohyb smyčce, nádech klarinetisty nebo nepatrné naklonění těla. Velká část komunikace však probíhá pouze sluchem.

Když jeden hráč přinese nové téma, ostatní musí okamžitě poznat jeho charakter. Je fráze lehká a pohyblivá, nebo vyžaduje klidnější tempo a větší zvuk? Má doprovod ustoupit, nebo vytvořit výraznou rytmickou oporu? Komorní hra je uměním rozhodovat společně bez dlouhého vysvětlování v samotném okamžiku provedení. Příprava může být detailní, živý koncert však vždy přidá proměnné: akustiku sálu, přítomnost publika, momentální energii a přirozené odchylky, které vznikají v každém lidském výkonu.

U sestavy klarinetu a smyčcového tria je komunikace zvlášť zajímavá. Klarinetista nemůže dát nástup smyčcem, jeho nejpřirozenějším signálem je nádech. Smyčcoví hráči naopak často vnímají společný pohyb ruky a smyčce. Aby soubor působil jednotně, musí se tyto dva způsoby fyzického vedení hudby propojit. Publikum možná jednotlivé signály vědomě nezachytí, ale pozná jejich výsledek: hudba se pohybuje přirozeně a nikdo nepůsobí, jako by pouze čekal na svou řadu.

Souhra neznamená, že všichni hrají stejně hlasitě nebo stejným způsobem. Naopak vyžaduje jasnou hierarchii. V jedné chvíli může vést klarinet, v další housle a o několik taktů později se melodie objeví ve viole nebo violoncellu. Ostatní hlasy musí hlavní myšlenku podpořit, ale nepřekrýt. To vyžaduje cit pro rovnováhu, která se může měnit s každou frází.

V Tereziánském sále bude možné tuto komunikaci sledovat z relativní blízkosti. Vyplatí se občas přesunout pozornost od nástroje, který právě zní nejvýrazněji, k hráčům v doprovodné úloze. Často zjistíte, že právě doprovod vytváří napětí, směr a charakter melodie. Jednoduchá opakovaná figura ve violoncelle může nést celou stavbu, viola může nenápadně spojovat harmonii a housle mohou jedním krátkým gestem změnit energii následující části.

Důležitou roli hraje artikulace, tedy způsob, jakým jednotlivé tóny začínají, trvají a končí. Klarinetista používá jazyk a dech, smyčcoví hráči směr, rychlost a tlak smyčce. Pokud má společná fráze působit jednotně, musí se rozdílné fyzické techniky setkat v podobném hudebním výsledku. Krátké tóny mohou být lehké a pružné, nebo ostré a důrazné. Dlouhé tóny mohou volně plynout, růst nebo postupně mizet. Právě v těchto detailech se projevuje kvalita komorního ansámblu.

Další vrstvou je intonace. Smyčcové nástroje nemají pevně vymezené klávesy pro každý tón a hráči jeho výšku utvářejí přesným položením prstu na strunu. Klarinet má klapkový mechanismus, výsledná výška tónu však také reaguje na dech, nátisk, dynamiku a barvu. Čistá souhra proto není jen mechanickou kontrolou jednotlivých tónů. Interpreti se průběžně přizpůsobují harmonii, akustice i sobě navzájem.

Publikum nemusí tyto procesy analyzovat odbornými pojmy. Stačí si všimnout, kdy soubor zní jako jeden organismus a kdy záměrně nechá vystoupit individualitu konkrétního nástroje. Komorní hudba je v tomto směru velmi lidská. Ukazuje, že společný výsledek nevzniká potlačením rozdílů, ale jejich přesným sladěním.

Koncert pro znalce i pro návštěvníky bez zkušeností s klasickou hudbou

Někteří lidé odkládají návštěvu klasického koncertu, protože mají pocit, že by měli předem znát skladby, rozumět formám nebo bezpečně rozeznat jednotlivá stylová období. Taková podmínka však neexistuje. Hudební vzdělání může otevřít další vrstvy poslechu, není ale vstupenkou k samotnému zážitku. Hudba působí prostřednictvím rytmu, barvy, napětí, opakování, překvapení a ticha ještě dříve, než je dokážeme odborně pojmenovat.

Program V hlavní roli klarinet je pro první setkání s komorní hudbou vhodný díky přehlednému obsazení. Na pódiu nehraje velký orchestr s desítkami hudebníků, ale čtyři jasně rozeznatelné nástroje. Je snazší sledovat, odkud přichází konkrétní melodie, jak se předává a co se děje v doprovodu. Odlišná barva klarinetu navíc pomáhá orientovat se ve zvukové struktuře.

Rozmanitost autorů přinese změny nálady a hudebního jazyka. Pokud vám bude bližší klasicistní lehkost a jasná melodika, můžete ji vnímat u Kramáře nebo Crusella. Pokud vás oslovuje soustředěnější, modernější a emocionálně vrstevnatá hudba, může pro vás být zásadní setkání s Gideonem Kleinem. Není nutné vybrat jediného vítěze. Kontrast je součástí dramaturgie a každý posluchač může reagovat jinak.

Dobrou strategií je nesnažit se udržet soustředění na každý tón. Pozornost přirozeně kolísá. Když zjistíte, že jste se na chvíli zamysleli nad něčím jiným, jednoduše se vraťte ke zvuku jednoho nástroje. Sledujte klarinet, poté violoncello, nebo se zaměřte na společný rytmus. Živý koncert není zkouška a na konci nikdo nekontroluje správné odpovědi.

Stejně přirozené je, že ne každá skladba osloví každého stejně. Kulturní zážitek nemusí být nepřetržitým nadšením. Někdy nás určitá hudba zaujme okamžitě, jindy potřebuje čas a někdy v nás zanechá spíše otázku než snadno pojmenovatelný pocit. I to je platná součást poslechu.

Pokud chcete večer sdílet s dětmi nebo dospívajícími, zvažte jejich zkušenost se soustředěným poslechem a schopnost zůstat během skladby v klidu. Samotná klasická hudba není určena jen dospělým, historický sál a koncertní režim však vyžadují ohleduplnost vůči interpretům a ostatním návštěvníkům. Předem lze dítěti vysvětlit, jak dlouho bude sedět, kdy se tleská a proč má telefon zůstat vypnutý.

Pro první návštěvu pomáhá přijít bez spěchu. Když člověk doběhne na poslední chvíli, řeší parkování, hledá vstupenku a usedá během upozornění pořadatele, trvá déle, než se skutečně zaposlouchá. Půlhodinový předstih není zbytečný luxus. Je to přechod mezi běžným dnem a soustředěným večerem.

Po koncertě může být zajímavé porovnat dojmy s doprovodem. Který nástroj vás zaujal? Která část programu změnila atmosféru? Vnímali jste více melodii, rytmus, nebo samotnou barvu zvuku? Takový rozhovor nepotřebuje odborné termíny. Pomáhá ale uchovat zážitek a často ukáže, že každý člověk slyšel tentýž večer trochu jinak.

Vstupenky na koncert V hlavní roli klarinet

Vstupenky v ceně 200 až 300 Kč jsou v prodeji prostřednictvím sítě GoOut. Prodejní stránka zobrazuje aktuální dostupnost a provede vás výběrem vstupenek. Vzhledem ke kapacitě historického sálu doporučujeme nákup neodkládat.

Zakoupit vstupenky na 22. září 2026

Před dokončením objednávky si zkontrolujte datum, čas a počet vstupenek. Informace o případných změnách, podmínkách prodeje nebo způsobu doručení vstupenek poskytuje prodejní portál. Pořadatel doporučuje sledovat rovněž oficiální program Břevnovských hudebních setkání.

Jak se dostat do břevnovského kláštera městskou dopravou

Areál břevnovského kláštera se nachází na adrese Markétská 1/28, Praha 6–Břevnov. Nejbližší tramvajová zastávka se jmenuje Břevnovský klášter a leží jen několik minut chůze od hlavního vstupu do areálu.

Ke klášteru běžně přijíždějí tramvajové linky 22 a 25. Linka 22 vytváří přímé spojení mimo jiné z oblasti Malostranské a Pražského hradu, linka 25 propojuje Břevnov například s oblastí Hradčanské. Konkrétní vedení linek se může měnit kvůli výlukám, proto doporučujeme před cestou ověřit aktuální spojení v oficiálním vyhledávači Pražské integrované dopravy nebo na webu Dopravního podniku hlavního města Prahy.

Od tramvajové zastávky pokračujte směrem k výraznému areálu baziliky sv. Markéty. Vstup do kláštera je z Markétské ulice. Na místě sledujte navigaci pořadatele k Tereziánskému sálu. Pokud areál neznáte, počítejte s několika minutami navíc na klidný průchod a orientaci.

Z centra Prahy je praktické využít metro A a přestoupit na tramvaj. Z oblasti Malostranské lze pokračovat linkou 22, z Hradčanské podle aktuálního provozu linkou 25 nebo jiným spojením doporučeným vyhledávačem PID. Při cestě z jiných částí města zadejte jako cíl přímo zastávku Břevnovský klášter.

Večerní spoje mohou mít jiný interval než během dne. Po skončení koncertu proto doporučujeme zkontrolovat odjezdové časy předem nebo v mobilní aplikaci. V případě mimořádností a výluk se vždy řiďte aktuálními informacemi dopravce.

Příjezd autem a parkování

Při cestě automobilem zadejte do navigace adresu Markétská 1/28, Praha 6–Břevnov. Břevnov je dobře dostupný z širšího centra Prahy i z oblasti Pražského okruhu a letiště. Doba jízdy se však může výrazně měnit podle dopravní situace, zejména v odpolední špičce.

Parkovací kapacita přímo v historickém areálu je omezená a vjezd vozidel může podléhat provozním pravidlům. Návštěvníci by proto neměli spoléhat na automatickou možnost zaparkovat bezprostředně u Tereziánského sálu. V okolních ulicích platí pražský systém parkovacích zón a je nutné respektovat místní dopravní značení i aktuální režim konkrétního úseku.

Doporučujeme přijet s časovou rezervou, počítat s hledáním legálního parkovacího místa v okolí a závěrečnou část cesty absolvovat pěšky. Pokud cestujete ve více lidech, může být praktické vystoupit u hlavního vstupu a následně odjet zaparkovat. Řidič však musí respektovat zákaz zastavení, zásobovací režim a pokyny obsluhy areálu.

Pro přesnou trasu lze využít navigaci k břevnovskému klášteru v Google Maps. Před odjezdem ověřte aktuální dopravu a případná omezení v okolí. Z hlediska pohodlí i předvídatelnosti bývá při návštěvě večerního koncertu výhodnější městská doprava.

Kdy dorazit a jak se v areálu orientovat

Vstup do Tereziánského sálu bude zahájen v 18.30. Doporučujeme přijet do areálu nejpozději dvacet až třicet minut před začátkem koncertu. Získáte čas na orientaci, kontrolu vstupenek, odložení svrchního oblečení a klidné usazení. Pozdní příchod může rušit interprety i ostatní návštěvníky a vstup do sálu během skladby nemusí být možný.

Hlavní vstup do areálu se nachází v Markétské ulici. Tereziánský sál je součástí reprezentačních prostor prelatury. Na místě se řiďte označením akce a pokyny pořadatelské služby. Historický areál má více budov a provozů, proto není dobré orientovat se pouze podle toho, kde vidíte nejvíce lidí.

Elektronickou vstupenku mějte připravenou v telefonu se zvýšeným jasem obrazovky nebo vytištěnou. Před vstupem zkontrolujte, že otevíráte správný soubor a že není nutné připojení k internetu. Tato drobnost dokáže odbavení výrazně urychlit.

Aktuální návštěvnické informace lze ověřit také prostřednictvím infocentra břevnovského kláštera. Pokud plánujete spojit koncert s dřívější návštěvou areálu, sledujte provozní dobu jednotlivých služeb, protože se nemusí shodovat s časem večerní kulturní akce.

Spojte koncert s návštěvou břevnovského kláštera

Břevnovský klášter není jen místem jednoho sálu. Rozsáhlý areál spojuje baziliku sv. Markéty, historické budovy, zahrady, návštěvnické služby, gastronomii, ubytování a živý kulturní program. Pokud dorazíte s dostatečným předstihem, můžete si před koncertem vychutnat atmosféru Břevnova bez spěchu.

Možnost navštívit konkrétní část areálu závisí na provozní době, probíhajících bohoslužbách, prohlídkách a soukromých akcích. Bazilika je především duchovním prostorem a návštěvníci by měli respektovat její aktuální režim. Informace o prohlídkách, vstupenkách a přístupných místech poskytuje klášterní infocentrum.

Před koncertem lze naplánovat večeři nebo kratší posezení. V areálu působí Klášterní šenk a další provozy. Doporučujeme ověřit otevírací dobu a v případě večeře počítat s dostatečnou rezervou. Koncert začíná přesně v 19.00 a gastronomický zážitek je příjemnější, když poslední sousto nemusí soutěžit s tramvají, šatnou a kontrolou vstupenek.

Návštěvníci přijíždějící z větší vzdálenosti mohou využít také ubytování přímo v areálu. Hotel Adalbert nabízí možnost zůstat v klidném prostředí břevnovského kláštera a spojit koncert s delším pobytem v Praze 6.

Praktické otázky před návštěvou

Kdy koncert začíná?

Koncert V hlavní roli klarinet začíná v úterý 22. září 2026 v 19.00. Vstup do sálu je plánován od 18.30.

Kde se koncert koná?

Koncert se koná v Tereziánském sále břevnovského kláštera na adrese Markétská 1/28, Praha 6–Břevnov.

Kdo vystoupí?

Vystoupí klarinetista Irvin Venyš, houslistka Iva Kramperová, violistka Kristina Fialová a violoncellistka Hana Baboráková.

Jaká hudba zazní?

Program je věnován tvorbě Františka Vincence Kramáře, Bernharda Henrika Crusella a Gideona Kleina. Konkrétní názvy skladeb pořadatel ve veřejných informacích k akci zatím neuvádí.

Kolik stojí vstupenky?

Uvedené vstupné je 200 až 300 Kč. Aktuální dostupnost a cenové možnosti zobrazuje prodejní stránka GoOut.

Kde lze vstupenky koupit?

Vstupenky lze koupit online na přímé prodejní stránce GoOut.

Je nutné přijít ve společenském oblečení?

Předepsaný dress code není v informacích k akci uveden. Vhodné je běžné upravené oblečení, ve kterém se budete cítit pohodlně a které odpovídá kulturnímu večeru v historickém sále.

Lze během koncertu fotografovat?

Pravidla fotografování se mohou lišit podle pořadatele a konkrétního programu. Fotografování s bleskem a pořizování rušivých záznamů během produkce obecně není vhodné. Řiďte se pokyny pořadatelské služby.

Je možné přijít pozdě?

Pozdní příchod může narušit soustředění interpretů i publika. Pořadatel může návštěvníky vpustit až ve vhodné pauze, nikoli automaticky ihned po příchodu. Doporučujeme být v areálu nejpozději kolem 18.30 až 18.40.

Jaká je nejlepší cesta MHD?

Nejbližší zastávka se jmenuje Břevnovský klášter a běžně ji obsluhují tramvajové linky 22 a 25. Kvůli možným výlukám vždy ověřte aktuální spojení v systému PID.

Dá se u kláštera zaparkovat?

Parkování v areálu a bezprostředním okolí je omezené. V okolních ulicích platí parkovací zóny. Doporučujeme cestu MHD, případně příjezd autem s dostatečnou rezervou a kontrolu místního značení.

Koncert jako setkání příběhů

Na první pohled může program působit jako setkání tří skladatelů a čtyř interpretů. Ve skutečnosti se v něm potkává mnohem více příběhů. Je tu příběh českého hudebníka Františka Vincence Kramáře, který uspěl v evropském centru své doby. Příběh finského klarinetisty Bernharda Henrika Crusella, jenž poznal možnosti svého nástroje zevnitř a dokázal je převést do skladeb. A příběh Gideona Kleina, jehož talent se rozvíjel navzdory perzekuci a jehož hudba přežila pokus umlčet nejen jednotlivce, ale celou kulturu.

Vedle nich stojí současní interpreti. Každý přináší vlastní vzdělání, zkušenost, nástroj, způsob práce s tónem a osobní porozumění hudbě. Partitura je přesným zápisem, ale není hotovým zvukem. Potřebuje rozhodnutí o tempu, frázi, dynamice, charakteru i vzájemné rovnováze. Právě tato rozhodnutí se odehrávají během zkoušek a znovu se potvrzují nebo jemně proměňují před publikem.

Další příběh přináší Tereziánský sál. Historická architektura nese paměť mnoha událostí, ale současně dostává nový obsah s každým koncertem. Publikum nepřichází pouze obdivovat minulost. Přichází být součástí přítomného kulturního života. To je pro památkový areál důležité: tradice zůstává životaschopná, když není uzavřena za sklem.

A nakonec je tu příběh každého návštěvníka. Někdo přijde kvůli Irvinu Venyšovi, jiný kvůli hudbě Gideona Kleina, další proto, že zná Břevnovská hudební setkání. Někdo možná poprvé vstoupí do Tereziánského sálu nebo vůbec poprvé navštíví koncert komorní hudby. Všichni však sdílejí jeden čas a jeden prostor. Na hodinu či dvě se běžný rytmus města zpomalí a pozornost se soustředí na zvuk, ticho a společnou přítomnost.

Pronájem Tereziánského sálu pro koncerty a společenské akce

Tereziánský sál není pouze místem koncertu V hlavní roli klarinet. Je také jedním z hlavních prostor, které břevnovský klášter nabízí k pronájmu pro koncerty, konference, slavnostní večery, přednášky, firemní setkání, prezentace, svatební obřady a další společenské události.

Sál má plochu přibližně 200 metrů čtverečních a při divadelním uspořádání pojme až 200 hostů. Pro jiné formáty lze uspořádání přizpůsobit charakteru akce. Historická výzdoba a reprezentativní poloha v patře prelatury dávají prostoru jasnou identitu, zároveň je však důležité řešit praktické potřeby konkrétní události: časový harmonogram, techniku, pódium, usazení hostů, catering, zázemí účinkujících i návaznost na další místnosti.

Součástí reprezentačního patra jsou také další propojené prostory, které mohou sloužit jako foyer, zázemí, menší jednací místnosti nebo doprovodná část programu. Díky tomu lze sestavit řešení pro komorní kulturní večer i rozsáhlejší firemní nebo společenskou událost.

Každá akce má jiné provozní a technické požadavky. Tým pronájmů proto připravuje nabídku podle termínu, délky, počtu hostů, požadovaného uspořádání a rozsahu služeb. Prohlídka prostoru předem pomůže ověřit, zda Tereziánský sál odpovídá zamýšlenému formátu, a včas zachytit detaily, které se z fotografie nebo plánku poznávají obtížně.

Plánujete koncert, konferenci, slavnostní večer nebo jinou událost v Praze 6? Prohlédněte si možnosti pronájmu prostor v břevnovském klášteře, kapacity jednotlivých sálů a kontaktní formulář. Aktuální orientační ceny jsou dostupné v ceníku pronájmů. Konkrétní poptávku můžete zaslat také na e-mail pronajmy@brevnov.cz.

Rezervujte si místo na koncertě

V úterý 22. září 2026 se v Tereziánském sále setkají hudba tří skladatelů, čtyři výrazní interpreti a publikum, které chce klasickou hudbu slyšet zblízka. Klarinet Irvina Venyše doplní housle Ivy Kramperové, viola Kristiny Fialové a violoncello Hany Baborákové. Program propojí Františka Vincence Kramáře, Bernharda Henrika Crusella a Gideona Kleina.

Přijďte objevit, kolik barev může mít klarinet, jak se jeho hlas proměňuje vedle smyčců a proč hudba Františka Vincence Kramáře stále patří na koncertní pódia. Dveře sálu se otevřou v 18.30, koncert začne v 19.00.

Koupit vstupenky na koncert V hlavní roli klarinet

Těšíme se na setkání v Tereziánském sále břevnovského kláštera.